Poslední ohlédnutí za rokem

Když jsme si před pár týdny doma projížděli fotky z uplynulého roku, došlo mi, kolik se toho vlastně stalo. Kolik míst, lidí, momentů. Kolik práce… ale taky kolik života mezi tím.

Byl to náročný rok.
Ne však jen o práci – a to je možná to nejdůležitější zjištění.

Balanc, který jsem dlouho hledal

Letos se mi poprvé po dlouhé době podařilo najít rovnováhu.
Naučil jsem se zpomalit. Dát si pauzu bez výčitek. Odpočívat bez pocitu, že "utíká čas". A paradoxně právě díky tomu jsem zvládl víc práce než v letech, kdy jsem byl neustále v běhu.

Pochopil jsem, že nejde jet pořád na plný plyn.
Že je potřeba mít čas na rodinu, přátele, práci… ale i sám na sebe.
Bez toho se dlouhodobě nedá fungovat – a už vůbec ne tvořit.

Lidé a čas, který nejde vrátit

Byl to dobrý rok.
Plný setkání, nových lidí, známých i kamarádů. Některé vztahy vznikly, jiné se prohloubily. A ti opravdoví přátelé zůstali pořád se mnou – bez ohledu na tempo, úspěchy nebo ticho mezi projekty.

A děti… ty mezitím vyrostly snad o tři roky během jednoho. Najednou řešíme střední školu, budoucnost, otázky, které ještě nedávno byly někde daleko. Čas běží rychle. A o to víc si uvědomuju, jak důležité je být u toho.

Ne všechno vyjde. A je to tak v pořádku.

Přišly změny. Výzvy.
Ne všechno se povedlo. A dnes už vím, že to vůbec nevadí. Kdyby vyšlo všechno na sto procent, bylo by to podezřelé. Bez chyb by nebyl růst.

Přešlapy nás učí víc než hladké vítězství.
Jak říkám dětem: samé jedničky vás na život nepřipraví. Důležité je umět zvládnout nezdary, ustát sám sebe a jít dál o něco silnější.

Díky.

Děkuju za všechny společné dny.
Za podporu, důvěru, setkání – osobní i ta "online". Za to, že v tom nejsem sám.

V příštím roce se zase potkáme.
U stolu, u plotny, na cestách… nebo tady.

PF 2026
Přeju vám hlavně zdraví, klid v hlavě, čas na ty správné lidi
a radost z toho, co děláte. 🖤